Lama dar bohů
Všechny uvedené druhy jsou velmi odolné a dobře snášejí nepohodu. Vikuni mají nejjemnější přírodní živočišné vlákno. Pro obyvatele jihoamerických náhorních plošin je lama nenahraditelná. Je pomocníkem lidí už více než čtyři tisíce let. Místní obyvatelé měli lamy vždy ve velké úctě. Jeden člověk nesměl vlastnit více než padesát až sto zvířat. Větší stáda měly jen panující rody. Také maso lam bylo velmi ceněné a přicházelo na stůl jen při slavnostních příležitostech.
Lama se nesměla sedlat, protože nemá silný hřbet, a náklad nesměl nikdy přesáhnout padesát kilogramů. Vodit a přivazovat se lamy směly jen měkkým provazem a nikdy se na ně nesměl používat klacek nebo bič.
Lama slouží dodnes jako tažné zvíře, nosí náklady a v neposlední řadě jsou tato zvířata vyhledávanou turistickou atrakcí. Stejně jako v minulosti dokáží projít i po zcela neschůdných stezkách.
Jejich vlákna, která se získávají stříháním, jsou zcela specifická. V podstatě nejsou ani srstí, ani vlnou. Na tradičních tkalcovských stavech se z nich vyrábějí látky, do nichž se místní obyvatelé oblékají, a také ponča pro turisty.
Lama alpaka suri dává lesklé hladké vlákno a lama alpaka huancaya vlákno drsnější, které lépe vstřebává barvu.
Tuk z lam používají horalé v olejových lampách ke svícení a nazmar nepřijdou ani výkaly využívané jako topivo. Díky všem těmto vlastnostem je lama odpradávna velmi významným hospodářským zvířetem.
O vztahu lidí k lamám svědčí i archeologické nálezy zlatých sošek, které představují lamy a jejich pastevce. V osobitém světě obyvatel And jsou lamy, především lamy krotké a alpaky, považovány za půjčku nebo spíš cenný dar, který obyvatelům jihoamerických horských oblastí věnovali sami bohové.